Telefon » +420 602 156 600

Minerální látky a stopové prvky jsou anorganické sloučeniny plnící životně důležité úkoly. Zajišťují optimální průběh biochemických procesů v organismu. Jsou stavebním materiálem pro růst tkání, kostí a zubů, regulují hospodaření s tekutinami a účastní se na látkové přeměně v těle, vyměšování a rozmnožování. Předávají elektrické a chemické signály mezi buňkami a jsou nezbytné pro funkci nervů, svalů, srdce, mozku a krevního oběhu. Když některá složka v organismu chybí nebo je jí nadbytek, je narušena rovnováha celého těla.

 

Tělo si tyto prvky samo nevyrábí ani je nemůže spotřebovat. Do těla se dostávají v potravinách a jsou vylučovány v podobě potu, moče i stolice. Příliš nízký obsah minerálních látek v potravě nebo jakákoliv překážka jejich vstřebávání může být příčnou onemocnění z nedostatku. Naopak jejich příjem přesahující bezpečný a přiměřený rozsah může navodit známky toxicity.

Potřebné množství minerálů závisí na mnoha faktorech například věku, pohlaví, aktuálnímu zdravotnímu stavu aj. Obvykle se prostřednictvím zdravé vyvážené stravy dostanou do těla všechny důležité minerály. Nutnost podávání těchto esenciálních látek vzrůstá při sportovní činnost, při namáhavé práci, při stresu a v průběhu různých redukčních diet.

Minerální látky a stopové prvky rozdělují podle denní potřeby na makroelementy (denní potřeba nad 100 mg), mikroelementy (denní potřeba do 100 mg) a stopové prvky (potřeba v řádu µg).

Bor (Borum)

Základní informace

Teprve v roce 1981 byla stanovena důležitost boru pro člověka. Výzkum ukázal, že bor zabraňuje pohlcování vápníku, což je velmi důležitý faktor hlavně pro ženy v období menopauzy a osoby trpící osteoporózou, kdy dochází k velkým ztrátám vápníku. Je také prospěšný při prevenci a léčbě artritidy. Existují dvě hypotézy pro objasnění biochemické funkce boru. První předpokládá, že bor reguluje přeměnu látek v těle spíše negativně tím, že brzdí některé klíčové enzymové reakce. Podle druhé hypotézy hraje roli ve funkci buněčných membrán nebo jejích stabilitě tak, že ovlivňuje odezvu na působení hormonů, které se podílejí na regulaci. Většina boru přijatého stravou se mění na kyselinu boritou, která se rychle a z velké části, asi z 90%, vstřebává.

Výskyt

Bor se nachází ve většině ovoci, zelenině a ořeších. Velmi malé množství boru bychom hledali v rybách, mase a masných výrobcích. Vegetariáni by tedy měli mít velmi vysoký příjem boru ve srovnání s lidmi, kteří konzumují maso.

Doporučená denní dávka

Ani zde není uvedena přesná denní dávka. Odhaduje se však, že by denní potřeba člověka měla být okolo 2 mg/den, což je při běžném denním příjmu stravy splněno.

Nedostatek boru

Je potvrzeno, že nedostatek boru ve stravě narušuje metabolismus některých makroprvků (vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu) a cholakalciferolu, vitamínu D3, což může vést ke vzniku osteoporózy. Deficit boru se může projevit také zpomaleným tělesným růstem, nedostatkem estrogenu v menopauze, mineralizací a křehnutí kostí.

Nadbytek

Akutní toxicita vyvolává u lidí pocit zvracení, průjem, letargii. Projevy chronické toxicity nebyly jasně definovány.

Draslík (Kalium)

Základní informace

Je jedním z nejdůležitějších minerálů v našem těle. Vyskytuje se především v intracelulární tekutině a působí jako protihráč sodíku (snižuje vysoký krevní tlak). Poměr mezi těmito dvěma minerály by měl být 2:1 ve prospěch draslíku. Udržuje vodní rovnováhu v buňkách, reguluje funkci ledvin a přispívá ke správné činnosti svalů a nervů, ovlivňuje činnost srdce. Má vliv na produkci bílkovin a na získávání energie ze sacharidů, čímž zlepšuje výkon sportovce. Bez draslíku by se glukóza nepřeměnila v potřebnou energii ani v glykogen, který je společně s draslíkem přijímán a ukládán ve svalových vláknech. Odstraňuje únavu a preventivě působí proti alergiím. Celkové množství draslíku v těle dospělého člověka činí asi 100 g.

Výskyt

Nachází se zejména v čerstvé zelenině např. rajčatech a listové zelenině, čerstvém i sušeném ovoci (zvláště banánech, meruňkách, švestkách, hrozinkách a citrusových plodech), ořeších, bramborech, celozrnné mouce, obilovinách a obilných výrobcích, mléku, kuřecím mase, játrech, ledvinkách, houbách.

Doporučená denní dávka

Denní spotřeba draslíku by se měla pohybovat mezi 2-4 gramy. Během sportovního výkonu, kdy dochází ke značným ztrátám draslíku v podobě potu, není většinou nutné tyto ztráty doplňovat, poněvadž se množství draslíku v krvi nesnižuje. Naopak je velmi důležité doplnit zásoby co nejrychleji po zátěži, a to nejlépe čerstvým nebo sušeným ovocem, či ředěnými šťávami.

Nedostatek

K nedostatku dochází v důsledku silných průjmů a zvracení, užíváním projímadel a diuretik. Při nedostatku draslíku se zhoršuje funkce nervů vedoucích ke svalům, což se projevuje slabostí a pocitem ztěžklého svalstva. Dochází k poruchám srdečního rytmu, nechutenství, zácpě, nespavosti, otokům, nervozitě a únavě. Při dlouhodobějším nedostatku se dostavuje pokles krevního tlaku vedoucí až ke kolapsu.

Nadbytek

Zvýšená hladina draslíku v krvi může způsobit svalovou slabost, nepravidelnou srdeční činnost či kolaps oběhového systému, který může vést až k zástavě srdce.

Fluor (Fluorum)

Základní informace

Stopový prvek významný pro zdravý růst zubů a kostí. Má protikazové účinky, a také se podílí na tvorba svalstva, vazů, kůže a vlasů. V těhotenství zlepšuje vstřebávání železa a chrání tak ženy před chudokrevností. Fluoridové doplňky by se měli konzumovat s vápníkem, avšak velké množství vápníku, hořčíku nebo hliníku, může zpomalit jeho resorpci.

Výskyt

Fluor najdeme v pitné vodě z vodovodu, ale i v kuchyňské soli, sardinkách, čajích, zvláště čínských, mléku a mléčných výrobcích, obilovinách, masu, luštěninách a v různých druzích zeleniny.

Doporučená denní dávka

Denní potřeba fluoru je u dospělého jedince 1-2 mg, kterou dosáhneme vyváženou stravou.

Nedostatek

Nedostatek fluoru může způsobit vyšší výskyt zubního kazu v mládí a řídnutí kostí ve stáří.

Nadbytek

Vysoký příjem fluoru způsobuje skvrny na zubní sklovině a zbarvení zubů, brání ukládání vápníku v kostech a zubech.

Fosfor (Phosphorum)

Základní informace

Fosfor je druhým nejrozšířenějším prvkem v lidském těle. Z 600-700 g fosforu obsaženého v lidském těle je uloženo více jak 85% této látky převážně v kostech a zubech, dalších asi 10% ve tkáních a pouhé 2 gramy se nacházejí v krvi, kde regulují hospodaření s kyselinami a zásadami. Ve spojení s vápníkem zajišťuje mineralizaci kostí a tvorbu struktury kostí. Je nezbytný pro uchování a uvolnění energie, protože ve formě ATP je nositelem makroergních vazeb přenášejících energii. Jako součást lecitinu je obsažen v každé buňce a má zvláštní význam pro činnost mozku a nervů. Nachází se v tělních buňkách jako stavební jednotka genetického kódu. Podporuje vstřebávání vitamínu riboflavinu (B2) a niacinu (B3), naopak může bránit vstřebávání vápníku, železa, hořčíku a zinku ze střev.

Výskyt

Fosfor je obsažen téměř ve všech potravinách, zvláště pak v potravinách s vysokým obsahem bílkovin -- ryby, drůbež, kozí mléko, jogurty, sýry, ořechy, semena, droždí atd. Ve větším množství se vyskytuje také ve vaječných žloutcích a luštěninách. Měli bychom dbát na to, abychom přijímali dvakrát více vápníku než fosforu.

Doporučená denní dávka

Za optimální přísun fosforu se považuje 800 mg za den. U těhotných a kojících matek se příjem minerální látky zvyšuje na zhruba 1200 mg/den. Tyto nároky jsou dostatečně pokryty zvýšením příjmu mléka.

Nedostatek

K nedostatku fosforu dochází jen zřídka, poněvadž množství získané z běžné stravy je dostačující. Pokud ovšem nastane tento deficit, např. užíváním léků proti překyselení žaludku, projevuje se slabostí svalů, nechutenstvím, bolestmi v kostech a kloubech, záněty dásní.

Nadbytek

Při denních dávkách nad 1500 mg může bránit vstřebávání vápníku, železa, hořčíku a zinku. Vysoký obsah látky je nežádoucí pro stavbu kostí u dětí.

Hořčík (Magnesium)

Základní informace

20-30 g hořčíku v těle dospělého člověka je asi ze 40 % uloženo ve svalových buňkách a v srdeční svalovině a zbývajících 60% procent tvoří pevnou součást kostí. Hořčík se s vápníkem podílí na výstavbě zubů a šlach. Jsou důležitými prvky pro přenos informací z nervů do svalů. Spolu se podílí i na udržování přirozeného napětí buněčné stěny (hořčík je uvnitř, vápník vně). Vztah mezi těmito minerály má být vyvážený. Samotný vápník může způsobit nedostatek hořčíku, naproti tomu příliš vysoké dávky hořčíku zabraňují vstřebávání vápníku. Hořčík se podílí na vytváření a na aktivaci více než 300 enzymů, zvyšuje odolnost organizmu a posiluje imunitu. Působí preventivně před trombózou a infarktem (brzdí srážlivost krve), proti nadýmání a tvorbě ledvinových a žlučových kamenů. Hraje důležitou roli v procesu přeměny cukru na energii. Zklidňuje nervovou soustavu, protože má vliv na vyplavování adrenalinu, reguluje srdeční rytmus a je užitečný při léčení obtíží s prostatou. Při velké konzumaci bílkovin, především u sportovců jako jsou vzpěrači a kulturisté, je potřeba zvýšit příjem hořčíku.

Výskyt

Dobrým dodavatelem hořčíku v potravě jsou celozrnné výrobky, pšeničné klíčky, ořechy, sójové boby, kakao, přírodní rýže. Nesmíme zapomínat také na zeleninu a ovoce, z nichž nejbohatší na hořčík je listová zelenina, kukuřice, fíky, citrony, jablka. Průmyslovou výrobou a vypíráním těchto potravin dochází ke značným ztrátám.

Doporučená denní dávka

Denní přísun hořčíku se pohybuje okolo 300-400 mg. Těhotným a kojícím ženám se doporučuje vyšší denní dávka, tj. až 450 mg. Bohužel konzumace rafinovaných potravin (kupříkladu bílá mouka, loupaná rýže) vede k relativnímu nedostatku hořčíku v těle. Ke ztrátám tohoto minerálu dochází také výrazným pocením, vysokou intenzitou či vysokými teplotami. Nedoporučuje se užívat hořčík po jídle, protože snižuje aciditu žaludku.

Nedostatek

Ke ztrátám hořčíku dochází při pocení, při onemocnění zažívacího traktu v souvislosti s chronickým alkoholismem, při jednostranné výživě. Je vylučován prostřednictvím ledvin a střev. Nedostatek hořčíku se projevuje nervovými a srdečními poruchami, neklidem, závratěmi, depresemi, bušením srdce, úbytkem váhy. Nepříznivě ovlivňuje látkovou výměnu, což se projevuje zvýšenou únavou, slabostí a bolestivými křeči ve svalech.

Nadbytek

U zdravých lidí se nemusíme nadbytku hořčíku obávat. Může však představovat nebezpečí u osob s ledvinovými chorobami nebo hyperfunkcí štítné žlázy, a to v podobě svalových slabostí, netečnosti, ospalosti, omámenosti, letargie, nedostatku koordinace apod.

Dostatek hořčíku snižuje riziko diabetu o 37%

Julie Wilson:Dostatečný příjem hořčíku zřejmě může zabránit vzniku diabetu. A to hlavně u těch, kteří již mají předběžné příznaky této choroby. K tomuto závěru došla nová studie, prováděná vědci z Tuftovy univerzity v Medfordu (Massachusetts).

Hořčík bývá nejčastěji přehlíženým minerálem, ale přitom je pro naše zdraví podstatný. Je potřebný pro více než 300 různých chemických reakcí v našem těle, zajišťujících nám přísun energie, napomáhajících při relaxaci, podporujících zdravé srdce a potřebných pro trávení proteinů, sacharidů i tuků.

Zmíněný vědecký tým, který vedla Adela Hruby, Ph.D. zjistil, že zdraví jedinci se zvýšeným příjmem hořčíku vykazovali o 37% nižší sklon k vysokým hladinám cukru nebo inzulínu, což bývá předzvěstí vzniku diabetu.

U pacientů, kteří již vykazovali rané příznaky diabetu, se pomocí adekvátního příjmu hořčíku podařilo významně zlepšit jejich stav. Ve srovnání s kontrolní skupinou u nich docházelo ke vzniku choroby o 32% méně často.

Konzumací celozrné stravy, ryb, zeleniny, tmavé čokolády, ořechů a semen můžete snížit vaše riziko vzniku diabetu

Studie byla zveřejněna v magazínu the journal Diabetes Care a je součástí projektu the Framingham Heart Study, jenž už od roku 1948 zkoumá okolnosti vzniku kardiovaskulárních nemocí - nejzávažnější příčiny úmrtí v USA.

Zpočátku bylo do projektu zapojeno více než 5000 obyvatel města Framingham ve věku od 30 do 62 let, kteří procházeli zdravotními prohlídkami a vyplňovali dotazníky o životním stylu. Od roku 1977 začali být do projektu zařazováni další lidé - většinou dospělé děti původních dobrovolníků a podstupovali stejná vyšetření.

V letech 1994, 2002 a 2003 pak byla přibrána další generace, aby se tak shromáždilo rozsáhlé množství dat. Z nich pak vyplynulo, že na nemocech srdce se podílí jako hlavní rizikové faktory vysoký tlak, cholesterol, kouření, obezita, diabetes a málo tělesného pohybu.

Pro novou studii byla využita data z projektu the Framingham Heart Study, nashromážděná za posledních 7 let a pocházející od více než 2500 dobrovolníků s průměrným věkem 54 let.

Ve vyhodnocení prospěšnosti hořčíku se dospělo k podobným výsledkům, i když jeho zdrojem byla hlavně vláknina. Ukázalo se, že hořčík může být u lidí se zvýšeným rizikem vzniku diabetu primárním prostředkem k prevenci.

„Pouze polovina Američanů pokrývá svou denní potřebu hořčíku ze své stravy. U dospělých mužů by to mělo být 400-420 mg a u žen 310-320 mg“

Dnešní věda tak znovu objevuje skryté přínosy hořčíku, který patří mezi esenciální minerály, utvářející až 99% sloučenin v lidském těle. Bližší informace nabízí např. web www.ancient-minerals.com

Do produkce tělesné energie zasahuje hořčík tím, že aktivuje trávicí procesy.

„Hořčík je nezbytný pro vytváření a uchovávání energie v těle. Bez něj není energie, není pohyb, není život. Tak je to prosté.“ To říká Dr. Carolyn Dead, naturopatická lékařka, která se specializuje právě na hořčík.

Tento klíčový minerál nejenže udržuje správnou činnost orgánů, ale má i léčebnou hodnotu. Je možné jej využívat při léčení bolestí hlavy, chronických bolestí, astmatu nebo i při potížích se spánkem. Nedostatek hořčíku mívá spojitost s těžkou depresí, neboť tento minerál je potřebný i k produkci serotoninu.

Chcete mít zdravé kosti? Jezte více potravin bohatých na hořčík

Nejnovější výzkum dokládá, že pro zdravé kosti je hořčík nejdůležitější minerál. Odborníci na výživu už teď častěji doporučují zvýšený příjem hořčíku místo vápníku, pokud se potřeba dosáhnout zesílení kostí, jejich objemu nebo vývoje. Zvýšený příjem vápníku a snížené hladiny hořčíku naopak často vedou ke svalovým křečím.

Chlor (Chlorum)

Základní informace

Chlor existuje v přírodě především v podobě chloridu sodného. V našem těle se nachází asi 80 g chloru. Vyskytuje se společně se sodíkem a stejně jako tento prvek se i chlor stará o správné rozmístění tekutin do buněk i kolem nich. Je hlavním aniontem extracelulárních tekutin. Má velký význam pro zachování normálního osmotického tlaku. Je součástí žaludečních šťáv a jako takový pomáhá při zužitkování přijaté potravy. Střeva chlor rychle absorbují a přebytek je vylučován ledvinami.

Výskyt

Hlavním zdrojem chloru je, stejně jako u sodíku, sůl (chlorid sodný) používaná při výrobě, přípravě a podávání potravin. Stravou bohatou na chlorid jsou uzeniny a masové výrobky, sýry, ryby a chléb.

Doporučená denní dávka

Průměrná denní dávka chloru pro dospělého člověka se pohybuje v rozmezí 1,7-5,1 g. Děti by měli konzumovat menší dávky než dospělí

Nedostatek

Po dlouhotrvajícím zvracení nebo průjmu, pokud přijímáme málo potravin obsahujících sůl, může vzniknout deficit chloru. To znamená zároveň nedostatek žaludečních kyselin, což vede k horšímu trávení a navíc způsobuje svalovou slabost.

Nadbytek

Nadbytek chloru je znám v souvislosti s nadměrným příjmem soli a vysokým tlakem.

Chrom (Chromium)

Základní informace

Chrom je důležitý hlavně pro sportovce. Zvyšuje množství svalové hmoty a odbourává přebytečný tuk. Spolu s niacinem (vitamín B3) a několika aminokyselinami tvoří faktor GTF, který je nezbytný pro správnou činnost inzulínu a jeho vyváženou hladinu v krvi (význam pro diabetiky). Inzulín pak jako významný hormon našeho metabolismu reguluje nejen hladinu cukrů, ale i tuků a bílkovin. Chrom snižuje hladinu cholesterolu v krvi a udržuje energetickou rovnováhu v organismu. Slouží také jako vhodný prostředek ke snížení hmotnosti, protože tlumí chuť na sladké. Chrom je jedním z hlavních prvků, který se nejhůře vstřebává. Absorpci chromu zvyšují aminokyseliny, kyselina ascorbová a šťavelany, naopak železo, vápník, mangan i zinek ji snižují. Z těla je chrom rychle vylučován převážně močí, v menší míře pak potem a žlučí.

Výskyt

Významnými dodavateli chromu v potravě jsou sýry, maso, celozrnné výrobky, ořechy, černý pepř, černý čaj, kakao a játra. Velmi malé množství najdeme v ovoci, zelenině a rafinovaných obilných produktech.

Doporučená denní dávka

Není přesně známá osobní potřeba, vzhledem k jeho obtížnému vstřebávání by se měla pohybovat okolo 200 mg/den. Skutečný denní příjem dosahuje často pouze 25-100 mg.

Nedostatek

Pokud nepřijímáme dostatečné množství chromu v potravě, dochází ke zvýšené koncentraci cholesterolu v krvi, špatnému využívání glukózy, poruchám hospodaření bílkovin a tuků. Jeho nedostatečná hladina v těle je dávána do souvislostí s nadváhou, cukrovkou a zvýšenou hladinou cholesterolu v krvi. Deficit chromu se projevuje úzkostnými stavy, bolestmi hlavy, únavou, podrážděností, depresemi, sníženou nervovou odolností. Ve vyspělých zemích, kde se vyrábějí potraviny chudé na chrom, je typickým onemocněním diabetes II. typu a aterosklerosa. U sportovců nedostatek chromu způsobuje zpomalený vývoj svalů a nižší výkonnost.

Nadbytek

Je velmi malá pravděpodobnost otravou chromem, avšak existují názory, že při dlouhodobém užívání velkého množství chromu se může narušit vstřebávání železa a zinku.

Jód (Iodum)

Základní informace

Jeho název pochází z řečtiny a představuje fialovou barvu, která je pro jód typická. Z velké části se nachází ve štítné žláze jako součást jejích hormonů, tyroxinu a trijodtyroxin, které ovládají děje látkové přeměny. V této podobě působí na celý organismus. Urychluje proces metabolismu, zabraňuje ukládání cholesterolu v krvi, spaluje přebytečný tuk v těle, a řídí tak tempo získávání energie z potravy. Jeho účinky na nervovou soustavu, stejně tak jako i na kvalitu pokožky, vlasů a nehtů jsou blahodárné. Ovlivňuje rychlost absorpce kyslíku v tělesných buňkách, čímž se podílí na procesu uvolňování energie. Jód je vstřebáván ve střevech téměř stoprocentně, odtud se během dne dostává do štítné žlázy, a poté je vylučován převážně ledvinami.

Výskyt

S výjimkou ryb a jiných mořských živočichů obsahuje naše strava jen nepatrné množství jódu. Nejbohatšími přírodními zdroji jódu jsou tedy mořští živočichové i rostliny: tresky, slávky, langusty, škeble, ústřice, mořské řasy, chaluhy a cibule. Také kuchyňská sůl je většinou obohacena jódem.

Doporučená denní dávka

Optimální dávka dospělého člověka se pohybuje kolem 0,1-0,2 mg/den, u těhotných žen je toto množství vyšší o 30ug, u kojících až o 60 ug/den.

Nedostatek

Lidé trpící nedostatkem jódu by se měli vyhýbat růžičkové kapustě, zelí, řepě, květáku, brokolici či tuřínu. Látky obsažené v této zelenině brání vstřebávání jódu ve štítné žláze. Snížená funkce štítné žlázy v důsledku nedostatku jódu má za následek strumu, neboli vole (zvětšená štítná žláza), nárůst tělesné hmotnosti, opožděný růst, ochablost, zpomalení duševní funkce, únavu, sníženou imunitu vůči infekčních chorobám, nervozitu, podráždění a ochuzení organismu o energii. V horších případech může nedostatek jódu v těle zvyšovat riziko rakoviny prsu nebo močového měchýře.

Nadbytek

Doporučené denní dávky jódu nemohou vyvolat příznaky z předávkování. Pouze u poruch spojených se zvýšenou činností štítné žlázy je vhodná konzultace s lékařem. Po konzumaci třikrát vyšší než je doporučená denní dávka se mohou projevit poruchy spánku, hyperfunkce štítné žlázy, kopřivka či tzv. jódové akné.

Kobalt (Cobaltum)

Základní informace

Kobalt je součástí vitamínu B12, cobalaminu. Je nezbytný pro jeho vznik a funkci, která umožňuje tvorbu červených krvinek. Chrání před zhoubnou chudokrevností a zlepšuje resorpci železa ve střevě. Z celkového obsahu vitamínu B12 v těle dospělého člověka, který činí 2-5 mg, je asi 60% uloženo v játrech, 30% ve svalovině.

Výskyt

Přísun kobaltu závisí na jeho obsahu v půdě. Hlavními zdroji kobaltu jsou převážně játra, ledvinky, ústřice, škeble, maso, mléko, vejce, listová zelenina, ořechy apod. Naproti tomu vitamín B12 může být přijímán pouze s živočišnou potravou.

Doporučená denní dávka

Odhaduje se, že doporučená denní potřeba je 1-3 mg.

Nedostatek

Nedostatek vitamínu B12, bohatého na kobalt, je nejběžnější příčinou zhoubné anémie, která se obecně vyskytuje u lidí starších 60 let. Tento deficit není většinou způsoben nedostatečným příjmem potravin, ale poruchou vstřebávání vitamínu B12.

Nadbytek

Běžně se s ním nesetkáme, avšak přílišná konzumace suplementů může způsobit srdeční poruchy.

Křemík (Silicium)

Základní informace

Křemík je po kyslíku nejrozšířenějším prvkem na Zemi. Je obsažen zejména v horninách, půdě a písku v podobě oxidu křemičitého (křemene) nebo jako kyselina křemičitá, vytvořená hydratací tohoto oxidu. V lidském těle bychom ho nejvíce našli v kostech a chrupavkách. Jeho esenciální povaha u vyšších živočichů byla objevena v roce 1972. Tělo dospělého člověka obsahuje asi 1 g křemíku. Podobně jako uhlík se podílí na tvorbě a výstavbě pojivové tkáně, dodává jí pevnost a pružnost. Studie prokázaly, že má skutečný vliv na mineralizaci a tvorbu kostí. Zvýšením obsahu křemíku ve stravě se zvyšuje obsah vápníku v kostech, a to i v případě konzumace potravin s nízkým obsahem vápníku. Naproti tomu molybden snižuje obsah křemíku v plazmě a naopak. Jeho dalším úkolem je obranyschopnost proti neurotoxicitě hliníku, což má velký význam při degenerativních onemocněních.

Výskyt

Křemík se v podobě kyseliny křemičité nachází především v potravinách rostlinného původu. Hlavními zdroji křemíku jsou tedy cereálie, luštěniny, zelenina a byliny jako přeslička rolní a kopřiva. Cereálie s vyšším obsahem vlákniny, například oves, je bohatším dodavatelem křemíku než obiloviny s nízkým obsahem vlákniny (pšenice, kukuřice).

Doporučená denní dávka

Podobně jako u ostatních stopových prvků, není ani zde stanovena přesná denní dávka. Příjem se pohybuje v rozmezí 10-30 mg za den. Odhaduje se, že člověk vstřebá 9-14 mg křemíku denně. Jeho absorpce probíhá velmi rychle prostřednictvím střev a stejně tak rychle se vylučuje močí.

Nedostatek

Vzhledem k tomu, že je křemík všudypřítomný, je malá pravděpodobnost pro vznik jeho deficitu u lidí. Při narušené hormonální činnosti může dojít ke snížení absorpce křemíku. S přibývajícím věkem obsah silicia v kůži a ve stěnách tepen klesá, což má za následek ztrátu pružnosti a zeslabení cévních stěn. Předpokládá se, že snížení hormonální aktivity v průběhu stáří odpovídá za změny obsahu křemíku.

Nadbytek

Křemík přijímaný ze vzduchu se obecně považuje za netoxický. Nadměrný příjem křemíku může vést ke vzniku močových kamenů.

Mangan (Manganum)

Základní informace

Stejně jako jód, je i mangan potřebný k tvorbě tyroxinu, hormonu štítné žlázy. Je vždy vázán v bílkovinách a v této podobě je součástí enzymů. Tímto způsobem podporuje tvorbu a obnovu chrupavky a látkovou výměnu tuků a sacharidů. Je významný pro vlastní obranyschopnost organismu, poněvadž může vyrábět protilátky zvláštního druhu, jako jsou interferony (ochrana proti některým druhům nádorů). Mangan sehrává zásadní roli v ochraně buněčných membrán. Jeho přítomnost je nutná pro metabolizmus vitamínu B, vitamínu E a mědi. Mangan podporuje správnou činnost slinivky břišní, je součástí ochrany proti cukrovce. Je nezbytný pro správnou mineralizaci kostí a pro správnou funkci nervového systému. Největší koncentrace manganu je v játrech a ledvinách, ale značné množství je obsaženo i v kostech. Jeho množství v lidských tkáních, hlavně v kostech, se snižuje s věkem. Mangan se vylučuje převážně prostřednictvím žluče.

Výskyt

Mangan se vyskytuje především v potravinách rostlinného původu, například luštěninách, ořeších, celozrnných výrobcích, obilných klíčcích, ovesných vločkách, avokádu, listové zelenině, čaji i kakau. V menší míře je obsažen v rýži, olivách, žitném chlebu nebo ve špenátu. Strava bohatá na fosfor a vápník může snížit resorpci manganu. Jen velmi malé množství se vstřebává v zažívacím traktu.

Doporučená denní dávka

Vyváženou a pestrou stravou docílíme doporučené denní dávky, která se pohybuje od 2 do 5 mg manganu za den.

Nedostatek

Za normálních stravovacích podmínek se nedostatku manganu v těle nemusíme obávat. Dosud nebyl zjištěn případ deficitu u lidí. U živočichů se nedostatek tohoto prvku projevuje poruchou reprodukce a růstu kostry, změnou metabolismu tuků a cukrů.

Nadbytek

Nadměrný přísun manganu v potravě nebyl dosud objeven. Avšak vysoké dávky manganu jsou pro živé organismy velmi toxické. Ovlivňují centrální nervový systém.

Měď (Cuprum)

Základní informace

Měď je stopový prvek, na jehož nedostatečný přísun reaguje řada orgánů, především srdečně-cévní systém, plíce, kosti a chrupavky. I když se měď v našem těle nachází v nepatrném množství, její úloha a výskyt je velmi důležitý. Snižuje hladinu histaminu, a tím zabraňuje alergickým reakcím. Je součástí celé řady enzymů, podporuje vstřebávání železa a ovlivňuje jeho zužitkování, čímž se podílí na tvorbě hemoglobinu a přenosu kyslíku. Měď je důležitá pro systémy krvetvorby, imunitní a centrálně nervový systém. Podílí se také na tvorbě pigmentu a kolagenu potřebného pro zdravé a pevné kosti, chrupavky a šlachy. Měď se absorbuje ve střevech a přichází do jater. Neabsorbovaná měď se vylučuje stolicí. Nejvyšší koncentrace mědi je v játrech, mozek a ledvinách, avšak největší množství mědi je ve svalovině a kostech.

Výskyt

Potraviny lze podle obsahu mědi dělit na:

potraviny s vysokým obsahem mědi: ústřice, vnitřnosti, řada mořských ryb, zelená zelenina, ořechy, sušené ovoce a čokoláda

potraviny s nízkým obsahem mědi: mléčné výrobky (zvláště kravské mléko), chléb, jehněčí a hovězí maso

Doporučená denní dávka

Pro dospělého jedince vážícího 70 kg se doporučuje denní příjmem 2,1 mg mědi. U dětí v období rychlého růstu je potřeba mědi vyšší.

Nedostatek

Deficit mědi se projeví především chudokrevností (snížená tvorba červených krvinek), řídnutím kostí, zlomeninami, záněty kloubů, sníženou imunitou, ztrátou barvy kůže a vlasů, zvýšeným rizikem infarktu myokardu, poruchami koordinace těla a artikulace, depresemi podrážděností atd.

Nadbytek

Vysoké dávky mědi mohou být jedovaté, většinou ale dráždí žaludek tak silně, že jsou rychle zvráceny dřív, než může dojít k otravě.

Molybden (Molybdenum)

Základní informace

Molybden má v našem těle nezastupitelnou úlohu. Přispívá k pocitu dobrého zdraví, životní vitalitě, sexuální aktivitě. Chrání nás před různými nádory, zubním kazem či impotencí u mužů. Jako součást enzymů má velký význam při látkové výměně a využívání železa v organismu. V organismu se nachází ve formě molybdenového kofaktoru a jakákoliv porucha jeho metabolismu může způsobit vážné klinické poruchy. Velmi účinně se vstřebává jak při nízkém, tak i vysokém příjmu. Největší obsah molybdenu v těle najdeme v játrech, ledvinách, kostní tkáni a zubech. Z těla se je vylučován močí.

Výskyt

Obsahované množství molybdenu v potravinách závisí na kvalitě půdy. U lidí žijících v oblastech, kde je půda bohatá na tento prvek, se vyskytuje mnohem vzácněji zubní kaz. Nejvyšší obsah molybdenu v potravě zahrnují celozrnné výrobky, luštěniny, rýže, pohanka, vnitřnosti, ryby, vejce, mléko a mléčné výrobky, ovoce a zelenina.

Doporučená denní dávka

Názory na doporučenou denní dávku molybdenu se různí. Optimální příjem nebyl dosud zjištěn, avšak odhadovaná denní dávka je minimálně 25 mg.

Nedostatek

Až na některé výjimky není znám deficit molybdenu u lidí v důsledku nedostatečného příjmu. Může narušit sexuální činnost u mužů a u malých dětí může způsobit epileptické záchvaty, mentální retardaci a vadu zraku.

Nadbytek

Při rozumném a vyváženém stravování by nemělo dojít k toxicitě molybdenem. Zvýšit příjem molybdenu v podobě suplementů můžeme při nedostatečném vylučování kyseliny močové z těla. Působí jako ochrana před výskytem dny, což je metabolické kloubní onemocnění. Zvýšeným příjmem molybdenu může dojít k nedostatku mědi v těla a naopak.

Nikl (Niccolum)

Základní informace

V současné době není pochyb o tom, že nikl hraje důležitou roli v přeměně látek. Ovlivňuje metabolismus glukózy (hroznový cukr) a bílkovin. Jeho hlavním úkolem je zesilování účinků některých hormonů (inzulínu) a aktivace řady enzymů (dehydrogenázu). Do těla se vstřebává velmi malé množství niklu, pouhých 1-5%. Absorbovaný nikl se vylučuje převážně ledvinami. Relativně vysoké koncentrace obsahuje pot. Při nadměrném pocení dochází k vysokým ztrátám tohoto prvku.

Výskyt

Větší obsah niklu se vyskytuje v produktech spíše rostlinného než živočišného původu. Potraviny bohaté na nikl jsou luštěniny, obiloviny, oříšky, čaje, kakao, apod.

Doporučená denní dávka

Nebyla dosud zjištěna optimální denní dávka niklu u lidí. Předpokládá se, že minimální příjem dospělého jedince by měl být zhruba 35 mikrogramů za den. Skutečný denní přísun se pohybuje od 150 do 700 mg/den, čím je předpokládaná potřeba pokryta.

Nedostatek

U pokusů prováděných na zvířatech bylo zjištěno, že jedinci trpící nedostatkem niklu, rostou pomaleji, jejich schopnost reprodukce je nižší. Dochází ke změně struktury kostí a kůže a projevují se známky anémie. Odborníci se také domnívají, že příliš malé množství niklu narušuje metabolismus železa. Projevy deficitu u lidí nebyly dosud zjištěny.

Nadbytek

Někteří lidé mohou mít na nikl alergickou reakci projevující se kožními vyrážkami. Děje se tak v důsledku nošení šperků obsahující nikl. Tento mikroelement je také velmi nebezpečný pro osoby pracující v rafinériích niklu, kteří ho inhalují z pracovního prostředí. Předávkování způsobené potravou není známo.

Selen (Selenium)

Základní informace

Jeho název je odvozen od měsíční bohyně Selene. Jeho význam pro organismus byl doceněn teprve v letech šedesátých dvacátého století. V lidském těle je obsaženo 10-15 mg selenu. Nejdůležitější součástí antioxidativního ochranné systému působícího proti volným radikálům je právě selen. Tento prvek je transportován prostřednictvím krve do všech tkání těla, nejvíce pak do ledvin, jater a slinivky břišní. Selen posiluje imunitní systém a pomáhá udržovat zdravý cévní systém. Je účelnou zbraní proti mnoha chorobám, především proti rakovině, artritidě, ateroskleróze. Zpomaluje proces stárnutí, má pozitivní vliv na růst vlasů, zamezuje vzniku sraženin tím, že zabraňuje shlukování krevních destiček. Společně s vitamínem E pomáhá vylučovat z těla jedovaté kovy jako rtuť, olovo a kadmium. Při sportu může selen zamezit oxidaci tuků v buněčných membránách, a tak zamezit poškození buněk, zejména u svalstva a tkání, které jsou v důsledku zatížení jiných částí těla méně prokrveny a tím ohroženy oxidativním stresem (např. trávicí systém).

Výskyt

Jeho obsah v potravě závisí na mnoha faktorech, z nichž nejvýznamnější je koncentrace selenu v půdě. Vzhledem k tomu, že množství selenu v půdě silně kolísá, obilniny a jiná rostlinná strava mohou být v některých částech světa výborným, v jiných oblastech naopak úplně nedostatečným zdrojem selenu. Česká republika patří k zemím, jejíž obyvatelé mají velmi nízkou hladinu selenu v krvi. Obecně platí, že nejvydatnějšími zdroji selenu jsou mořské ryby, mořské řasy, ledviny, maso, vejce, para ořechy, po nich následují celozrnné výrobky, pšeničné klíčky, sójové boby, sezamová semínka, kokosové ořechy a nejchudším zdrojem je ovoce a zelenina. V potravinách se vyskytuje pouze v organické formě, která se téměř úplně absorbuje. Selen se ukládá ve tkáních.

Doporučená denní dávka

V roce 1987 byla stanovena hodnota doporučené denní dávky pro selen, která činila 70 mg/den pro muže a 55 mg pro ženy. Nyní se uvádí rozsah 100-200 mg za den. Dostatečný příjem selenu snižuje výrazně riziko nádorových onemocnění. Vyšším rizikem nedostatečného příjmu trpí především mladí lidé, těhotné a kojící ženy, vegetariáni, kuřáci, staří lidé nebo chronicky nemocní jedinci.

Nedostatek

Deficit tohoto esenciálního prvku oslabuje antioxidatční schopnosti organismu, což má za následek zvýšenou náchylnost k řadě onemocnění srdce, cév, plic a ke vzniku a rozvoji nádorových buněk, rychlejšímu stárnutí a jiným degenerativním změnám. Mezi nemoce způsobené nedostatkem selenu můžou patřit kardiovaskulární choroby, poruchy imunity, nádorová onemocnění, anémie, myopatie, zvýšená krevní srážlivost, poškozená reprodukční funkce u mužů. Nedostatek se projevuje svalovou slabostí a únavou.

Nadbytek

Dlouhodobě vysoké přijímané dávky selenu způsobují zastavení růstu, vedou k poškození tkání, zhoršení kvality vlasů a otoky. Nadměrné dávky selenu (20x vyšší než je stanovena doporučená denní dávka) se projevují česnekovým pachem z úst. Jsou známy případy otravy selenem projevující se pocitem nevolnosti, bolestmi břicha, průjmem, zhoršenou kvalitou nehtů a vlasů, únavou a podrážděností.

Síra (Sulphur)

Základní informace

Někdy je síra označována jako "minerál krásy". Má blahodárný účinek na pevné a lesklé vlasy, zdravý vzhled nehtů a pokožky. V lidském těle je zastoupena v aminokyselinách cysteinu a methioninu. Vyskytuje se v pojivových tkáních, zejména v chrupavce. Také je důležitou součástí mnoha bílkovin a podporuje jejich normální syntézu. Síra se výrazně podílí na schopnostech organismu detoxifikovat cizorodé látky. Zevně se síra užívá ve formě obkladů a koupelí při léčení lupénky, ekzémů a kožních zánětů.

Výskyt

Jelikož je síra součást bílkovin, najdeme ji téměř ve všech bílkovinných potravinách, především však v mase, mléku a mléčných výrobcích, luštěninách, rybách, vejcích a zelí. Naše tělo nedokáže využít veškerý příjem této látky, proto je přebytek bez využití vylučován ledvinami.

Doporučená denní dávka

Doporučená dávka je odhadována na 500-1000 mg.

Nedostatek, nadbytek

Pokud nebudeme mít dostatek síry v organismu, může to vést k vysušování vlasů, lámavosti nehtů a tvrdé pokožce.Deficit síry se u člověka nevyskytuje, stejně tak jako onemocnění z nadbytku v potravě. Toxické pro člověka jsou anorganické oxidované sloučeniny síry.

Sodík (Natrium)

Základní informace

Sodík je nejdůležitější minerální látkou tekutin v extracelulárním prostoru. V těle dospělého člověka je obsažen v množství asi 100 g. Reguluje množství vody uvnitř buňky, ale především v jejím okolí. Umožňuje kyslíku a živinám procházet buněčnými stěnami tam i zpět a je nezbytný pro správnou funkci svalů a nervů. Podporuje činnost ledvin a zvyšuje rozpustnost vápníku, čímž snižuje riziko tvorby ledvinových kamenů. Společně s draslíkem přispívá k zachování acidobazické rovnováhy v těle. Prostřednictvím enzymů dokáže také povzbuzovat potřebnou chemickou přeměnu tělesné hmoty. Při stresu se zvyšuje tělesná potřeba sodíku. Pokud máme vysoký krevní tlak, znamená to, že bychom měli omezit spotřebu kuchyňské soli.

Výskyt

Sodík je nejvíce obsažen v kuchyňské soli (chlorid sodný). Najít ho můžeme také v uzených a solených výrobcích, jako jsou uzeniny, sýry, maso, pekařské výrobky, ale také jej obsahuje mléko, kečup, konzervované polévky, mozeček, ledvinky a prášek do pečiva. Měli bychom se vyhýbat přesoleným jídlům, jako jsou chipsy, slané oříšky, hranolky, konzervované maso atd.

Doporučená denní dávka

Minimální potřeba závisí na věku, pohlaví, aktuálním zdravotním stavu a množství vyloučeného potu. Pro dospělého jedince by měla denní dávka představovat cca 5 g/den, u sportovců, kteří trénují každý den a ztrácí tyto potřebné látky potem, by se měli doplňovat již během dlouhotrvající vytrvalostní zátěže, neboť by mohlo dojít k předčasnému vyčerpání organismu a svalové křeči.

Nedostatek

Za běžných podmínek je nedostatek sodíku nepravděpodobný. Může však vzniknout v důsledku silného pocení, opakovaného zvracení, déletrvajícího průjmu. Nedostatek způsobuje slabost, únavu, vyčerpání organismu, křeče ve svalech, v některých případech i smrt.

Nadbytek

Podle lékařů v současné době lidé přijímají dvojnásobek denní potřeby sodíku. Přebytek sodíku je u zdravých lidí vylučován hlavně ledvinami, ale také potem. Pokud ovšem konzumujeme velké množství této minerální látky, mohou se objevit ledvinové obtíže, srdeční potíže, vysoký krevní tlak, otoky a bolesti hlavy. Vysoký příjem sodíku lze kompenzovat zvýšeným příjmem draslíku, protože sodík podporuje vyšší vylučování draslíku močí.

Obsah sodíku ve vybraných surovinách a potravinách (Chemie potravin)

Potravina Obsah sodíku (mg/100 g)
banány 1
brambory 3 - 28
cibule 10 - 26
čaj černý 45
čočka 4 - 55
čokoláda mléčná 280
fazole 2 - 40
hlávkový salát 3 - 10
hrách 2 - 38
hrášek 2
chléb celozrnný 400 - 600
jablka 1,6 - 3
jahody 1,5 - 3
játra vepřová 77
káva pražená 74
maso hovězí 58 - 69
maso kuřecí 46
maso vepřové 45 - 60
mléko plnotučné 40 - 50
mouka pšeničná 2 - 3
pomeranče 1,4 - 3
pšenice 8
rajčata 3 - 6
ryby 65 - 120
rýže loupaná 6
sója 6
sýry 45 - 1410
špenát 60 - 120
vaječný bílek 192
vaječný žloutek 50
vejce splepičí 135
vlašské ořechy 3
zelí 13
   

Vanad (Vanadium)

Základní informace

Vanad patří ke stopovým prvkům, jehož esencialita pro člověka byla objeven teprve nedávno. Vědci se domnívají, že by mohl snižovat tvorbu cholesterolu v krvi, podílet se na výstavbě kostí a zubů a tvorbě červených krvinek.

Výskyt

Dosud je málo informací o obsahu přirozeného vanadu v jednotlivých potravinách. Víme ovšem, že krom ryb a mořských živočichů (ústřice, humři) jsou také významnými dodavateli vanadu rostlinné oleje, houby a pažitka.

Doporučená denní dávka

Odhaduje se, že průměrně přijímá populace je okolo 15 mg vanadu denně, což se považuje za dostatečné množství.

Nedostatek

Pravděpodobně může dojít k nedostatku vanadu, ale u lidí zatím nebyl zjištěn.

Nadbytek

Vanad je vysoce toxický prvek. Projevy toxicity jsou závislé na živočišném druhu a dávce, která by musela být vyšší než 10 mg/den.

Vápník (Calcium)

Základní informace

Vápník je minerální prvek, který se v našem těle vyskytuje v největším množství, asi 1-1,5 kg u dospělých jedinců, přičemž 99% jeho obsahu se soustřeďuje v kostech a zubech, zbývající 1% se nachází v krvi. Vápník je nezbytný pro růst kostí, jejich pevnost a preventivně působí proti osteoporóze. Bez součastného dodávání hořčíku a zinku nemůže být do kostí účinně zabudován. Calcium zajišťuje činnost svalové a nervové soustavy, reguluje srdeční stahy a krevní oběh, aktivuje srážlivost krve. Příznivě působí při menstruačních potížích a má pozitivní vliv na zdraví pokožky. Kyseliny šťavelové (například ve špenátu, rebarboře) a fytokyseliny (obsažené v ovsu) mají silně negativní vliv na využitelnost vápníku. Biologickou využitelnost podporuje naopak kyselina citrónová, jablečná a askorbová.

Výskyt

Mléko a mléčné výrobky jsou hlavním výživovým zdrojem vápníku. K jeho dalším významným zdrojům patří tvrdá pitná voda a brokolice. V menší míře je zastoupen též v sezamových semínkách, sójových bobech, ořeších, burských oříšcích, lososu a konzervovaných sardinkách, meruňkách, fících, švestkách, brusinkách, máku. Bez přítomnosti vitamínu D v těle je vstřebávání vápníku ve střevech výrazně omezeno.

Doporučená denní dávka

Doporučená denní dávka je u dospělých 1200 mg, pro děti do 6 měsíců 400 mg, do roku 600 mg. Zvláště důležitý je pro ženy v období klimaktéria, které trpí návaly horka, křečemi v nohou, nočním pocením, vznětlivostí a dušeními depresemi, u starších osob, kterým slábnou a řídnou kosti a u dětí v době růstu a při zvýšené fyzické námaze. Doporučuje se vápník dodávat společně s hořčíkem v poměru 2:1 v rozpuštěné formě, aby se usnadnilo vstřebávání.

Nedostatek

I když budeme jíst dostatek sýrů, pít polotučná mléka a budeme pobývat často na slunci (vitamín D), můžeme trpět nedostatkem vápníku. Pro správnou asimilaci je totiž potřeba vitamín A a C a další minerály, např. hořčík a fosfor. Typickými příznaky nedostatku tohoto minerálu jsou křehké a bolestivé kosti a klouby po každé fyzické námaze, kazivost zubů a zvýšená dráždivost svalů, při které dochází ke křečím až tetanii. Nejběžnější jsou svalové křeče v lýtkách a šlapkách. Ve spojení s nedostatkem vitamínu D může u dětí vzniknout rachitida (nedostatečné ukládání sloučenin vápníku a fosforu v kostech).

Nadbytek

Nadbytek vápníku z výživy nehrozí, může však nastat v důsledku otravy vitamínem D. Pak dochází k ukládání vápníku do sliznice žaludku, plic a ledvin. Především lidé s ledvinovými kameny a žaludečními vředy by si měli dávat pozor na vysoký přísun vápníku při současné konzumaci mléka.

Nadměrný příjem vápníku je jedna z příčin osteoporózy a zlomenin kyčelních kloubů

Fakta:

  • v Řecku mezi roky 1966 - 1977 se průměrná konzumace mléka zdvojnásobila, výskyt osteoporózy se zdvojnásobil
  • v Hong Kongu se za rok 1989 zkonzumovalo 2x více mléka oproti roku 1966 a výskyt osteoporózy se za stejné období ztrojnásobil
  • nejvyšší konzumace mléka je ve Švédsku, Finsku Švýcarsku a Holandsku (300-400 kg/rok). Výskyt osteporózy se prudce navýšil
  • v Austrálii, USA a Novém Zélandě je konzumace mléka 3x vyšší než v Japonsku a současně zlomenin kyčelních kloubů 2,5x vyšší
  • ve skupinách obyvatelstva USA, které konzumují méně mléka, jako například Američané mexického nebo afrického původu, je téměř 2,5x nižší výskyt osteoporózy v porovnání s bílými Američany. A není to z důvodu genetických odlišností
  • u obyvatelstva evropského původu v Chile a Venezuele, kteří konzumují méně mléka je v porovnání s USA, Finskem, Švédskem a Švycarskem výskyt zlomenin kyčelních kloubů nížší více jak 3x
  • Čínaně konzumují velmi málo mléka, jen asi 8 kg na obyvatele za rok. Výskyt zlomenin kyčelních kloubů je u nich jeden z nejnižších na světě. U čínských žen je to až 6x méně v porovnání s USA, kde konzumují 254 kg mléka na obyvatele za rok
  • v ostatních zemích, kde se pije mléko jen zřídka, jako například v Kongu, Guinee nebo Togu (6 kg/rok) je osteoporóza extrémně zřídkavým onemocněním

Na výše uvedené statistiky odpůrci zpravidla reagují: Černoši a Asiaté jsou geneticky odlišní. Je to však nesmysl.

  • osteoporóza u asijských žen žijícich v Asii je o hodně nižší než u těch žijícich v USA. Stejně je tomu i u žen z afrického kmene Bantu žijúcich v Bantu a těch žijícich z USA
  • taktéž konzumace mléka a výskyt zlomenin kyčelních kloubů je o hodně nižší u Černochů žijících v Jižní Africe oproti Černochům žijících v USA

Pro absorpci vápníku je vyžadována aktivita buněk zvané osteoblasty, které jsou také zodpovědné za vytváření kostní matrice, do které se ukládá vápník. Na druhé straně pro vyplavování vápníku z kostí je nutná aktivita buněk nazývaných osteoklasty.

V případě, že se do kostí vstřebá více vápníku, například v důsledku nedostatku estrogenu, zvýší se aktivita jak osteoblastů, tak i osteoklastů. Problémem je, že v procesu vytváření kostní matrice 50-70% osteoblastů zahyne. Čím více je stimulovaná aktivita těchto buněk, tím více jich zahyne.

V případě, že konzumujete zvýšené množství vápníku po celý život, obměna osteoblastů je zvýšená, přičemž mnohým lidem se podaří úspěšně zvýšit hustotu svých kostí. To je také důvodem, proč je průměrná hustota kostí vyšší u obyvatel s vysokou spotřebou mléka. Tento "úspěch" však bývá jen dočasný, protože počet možností kolikrát se mohou buňky rozdělit je daný. Jejich reprodukční schopnost se vyčerpá dříve.

A pokud jenom osteoblasty dokáží vytvářet nové kostní tkanivo, jeho další tvorba se začne snižovat. Toto však neplatí o osteoklastech podílejících se na vyplavování vápníku z kostí. Za běžných okolností nastávají oba procesy současně - tvorba nového kostního tkaniva s ukládáním vápníku i jeho vyplavování z kostí.

Tady je zakopaný pes. V důsledku nedostatku osteoblastů se jeden proces zpomalí a druhý ne. V nedostatečně novovytvářené matrici začnou vznikat póry. Následně vznikne nemoc - osteoporóza.

Znamená to tedy, že samotný vápník je příčinou osteoporózy? Je to ironické, ale ano - vápník je zodpovědný za svůj vlastní nedostatek. To však platí jen v případě, že je jeho příjem dlouhodobě značně vysoký. Tak jako v případě ostatních minerálů, tělo za normálních okolností jich z jídla absorbuje je tolik, kolik potřebuje. U vápníku to je cca 200 mg denně do krve. A to bez ohledu na to jestli konzumujete 700 mg, či 1200 mg v podobě doplňků stravy.

Jenže, když jej konzumujete příliš mnoho, míra jeho absorpce se již nedokáže snížit, hranice je cca 1500 mg. Nadbytečný vápník se ukládá do kostí, protože tělo si hlídá hladinu vápníku v krvi. Za normálních okolností se v krvi nachází přibližně 500 mg vápníku. rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší úrovní je 26%, díky třem hormonům, které se starají o tuto rovnováhu.

Po přemístění nadbytečného vápníku do kostí následně dva hormony stimulují vyplavování z kostí ven a třetí hormon odplavování vápníku do moči. Proč se neudrží v kostech? Protože množství v kostech je poměrně přesně dáno. Pokud chcete mít trvale vyšší množství vápníku v kostech, potom musíte trvale přijímat nadměrné množství vápníku.

Problém tu ale je, všechen nadbytečný vápník je zpracováván osteoblasty a osteoklasty. Pokud byste například absorbovali denně do krve 400 mg vápníku místo 200 mg, potom tyto buňky by musely zpracovat za 40 let o 2,9 kg vápníku více.Vzledem k tomu, že osteoblasty mají rychlejší míru úhynu a obnovy, jejich nedostatek v pozdejším věku začne v matricích kostí vytvářet díry a póry. Podobný účinek na osteoblasty mají i příliš vysoké dávky vitamínu A, zvýšené hodnoty kortizolu a užívání kortikosteroidů, protože predčasně vyčerpávají kapacitu tvorby nových osteoblastů. Naopak, při optimálním příjmu vápníku kosti stárnou pomaleji, protože nadměrným přísunem vápníku si dokážete zvýšit hustotu kostí, ale na úkor jejich kapacity (znovuobnovování se).

Proto v zemích, kde je nejvyšší průměrná hustota kostí, je i nejvyšší výskyt zlomenin kyčelních kloubů, protože byla vyčerpaná regenerační schopnost osteoblastů. I tady platí vše s mírou

Množství vápniku v mg na 100 gramů:

Potravina Množství vápniku v mg
Lískové ořechy 226
Vaječný žĺoutek 140
Brazílske ořechy 132
Zelené olivy 96
Vlašské ořechy 87
Fíky 54
Borůvky 44
Pomeranč 42
Maliny 40
Kiwi 38
Mandarinky 33
Mateřské mléko 32
Kokos 20
Hroznové víno 18
Meruňky 16
Ananas 16
Losos 13
Makrela 12
Červený meloun 11
Banán 9

Dospělí a děti vždy potrebují na kg tělesné váhy méně vápníku než novorozenci. Jídlo pro dospělé proto nepotřebuje obsahovat víc vápniku jako mateřské mléko (kravské mléko obsahuje 4x větší množství vápníku než mateřské). Zdroj: http://www.4.waisays.com/ExcessiveCalcium.htm (Excessive Calcium Causes Osteoporosis)

Odborníci z Harvardu prohlašují, že mléko není součástí zdravého stravování

Mléko je jedna z živočišných potravin, u které se podařilo vzbudit zřejmě nejsilnější dojem, že bez jeho konzumace se neobejdeme a že vynechat ho ze svého jídelníčku je nezodpovědné hazardování se zdravím (přestože více než polovina lidstva konzumaci mléka vůbec nezná a rozhodně jim nechybí). Odborníci z Harvard School of Public Health uveřejnili nové nutriční doporučení ve formě tzv. talíře zdravého jedení (Healthy Eating Plate), která je určena americkému ministerstvu zemědělství a dalším odborníkům. Univerzita touto novou směrnicí nahrazuje překonanou a zavádějící potravinovou pyramidu.

Zdůrazňují, že na rozdíl od předchozích doporučení, není toto nové doporučení ovlivněno lobbisty z řad potravinářského průmyslu a z potravinové pyramidy navrhuje úplně vyřadit mléko a mléčné produkty, zejména díky nebezpečí zvýšeného rizika rakoviny (častá spotřeba mléčných výrobků zvyšuje riziko rakoviny prostaty a pravděpodobně i vaječníků) a kvůli vysokému podílu nasycených tuků.

Experti z Harvardu ve své zprávě navrhují, že k získávání vápníku pro lidský organismus je mnohem vhodnější například zelenina jako je kapusta, brokolice nebo květák (dvojnásobný obsah vápníku než v mléce a vyšší využitelnost), dále například z luštěnin a ořechů.

Zinek (Zincum)

Základní informace

Zinek nás chrání proti mnoha onemocněním například rýmě, nachlazení, kašli, ekzémům, lupénce, depresím, bolesti hlavy, akné, rakovině, cukrovce. Je hlavním ochranným prvkem imunitního systému, má vliv na strukturu a funkci buněčných membrán, urychluje hojení ran. Jeho působení na kvalitu kůže a vlasů je spojeno se současnou přítomností vápníku a hořčíku.Také podporuje správný vývoj a funkci pohlavních orgánů a má pozitivní vliv funkci prostaty. Množství zinku v lidském těle představuje 1-2 gramy, z toho je asi 90% uloženo v červených krvinkách. Je součástí přibližně 200 enzymů a podílí se na správné funkci inzulínu.

Výskyt

Přírodním zdrojem zinku je půda, avšak v dnešním ekologicky narušeném prostředí je jeho obsah v půdě minimální. Proto také přirozený výskyt zinku v potravinách rostlinného původu bývá nízký. Nejdůležitějším zdrojem jsou vnitřnosti, maso, ryby, mořští korýši, sezamová a dýňová semínka, houby, vejce, celozrnné produkty, pivovarské kvasnice, mléko a mléčné výrobky. Zinek je lépe přijímán ze živočišných potravin než z rostlinných.

Doporučená denní dávka

Dospělému jedinci se doporučuje přijmout 15 mg denně. Je pochopitelné, že sportovci, kteří vydávají během tréninku několik litrů tekutin denně, potřebují vyšší příjem tohoto prvku, stejně tak jako těhotné a kojící matky. Denní dávka se pak pohybuje kolem 20 mg.

Nedostatek

Kromě špatně hojících se ran, vypadávání vlasů, lámavostí nehtů, kožních problémů, nechutenství, únavy, dočasných ztrát téměř všech smyslových vjemů, zpomalení růstu, zlomenin kostí, zvětšení prostaty, poruchy neplodnosti a zvýšené vnímavosti vůči infekcím, může nedostatek zinku způsobit i poruchu v látkové výměně bílkovin, tuků a cukrů. V době dospívání může vést k narušení pohlavního vyzrávání.

Nadbytek

Potraviny uchovávány v nádobách se zinkovými uzávěry, nebo v zinkových nádobách vařeny, mohou způsobit otravu zinkem. Akutní forma otravy se projevuje poruchami zažívání, chronická forma vede k chudokrevnosti.

Železo (Ferrum)

Základní informace

Z větší části se železo nachází v červeném barvivu svalstva (myoglobinu) a červeném krevním barvivu (hemoglobinu), kde transportuje kyslík a oxid uhličitý. Ve tkáních se váže s glukózou a dalšími "palivy" a vytváří energii pro základní metabolické pochody. Železo má povzbudivý účinek, zahání únavu, předchází chudokrevnosti a zvyšuje imunitu. Pomocí trávicích šťáv se pouhých 10% přijatého železo vstřebává do žaludku a tenkého střeva. Vitamín C a bílkoviny zvyšují jeho příjem, naopak vápník, fosfor, tanin (obsažen v černém čaji), šťavelany (zvláště ve špenátu) a fytáty (v obilninách) jej brzdí. V našem těle je zhruba čtyři až pět gramů železa.

Výskyt

K nejbohatším přírodním zdrojům železa patří hlavně maso, játra, ledvinky, ústřice, vaječné žloutky, luštěniny, celozrnné výrobky, meruňky, pivovarské kvasnice a listová zelenina. V hůře vstřebatelné formě se nacházejí také ve špenátu, pažitce, petrželce a hlávkovém salátu. Nepřiměřená konzumace kávy a čaje přispívá k rychlému úbytku železa.

Doporučená denní dávka

Děti, těhotné, kojící a menstrující ženy, starší lidé a sportovci jsou náchylní na nedostatek železa. Organismus vyloučí asi 1-1,5 mg denně, proto by měla denní dávka u mužů obsahovat asi 12 mg za den, u žen 18 mg. U těhotných a kojících žen se může hodnota vyšplhat až na 20 mg za den.

Nedostatek

Deficit železa může způsobit nadměrná konzumace mléčných výrobků, které obsahují nepatrné množství této látky. Další příčinou jeho nedostatku v potravě bývá velký podíl tuků, cukru a bílé mouky, které železo prakticky neobsahují. Nedostatkem železa trpí ve vyspělých státech 10% a v rozvojových zemích 30% populace. Děje se tak hlavně u žen, které ztrácí velké množství krve (obsahuje železo) během menstruace. I malý nedostatek způsobuje značné problémy v těle, například sníženou fyzickou výkonnost, kdy se zvyšuje tvorba kyseliny mléčné ve svalech. Deficit železa zhoršuje schopnost udržování tělesné teploty, způsobuje chudokrevnost, zvanou též hemosiderická anémie, při které se snižuje podíl krevního barviva, což je příčinou rychlé únavy a nechutenství. Mezi další projevy jeho nedostatku patří bledou pokožku, bolesti hlavy, časté zácpy, nadýmání apod.

Nadbytek

Dodáváme-li tělu více železa, než potřebuje například konzumací alkoholu nebo užíváním spasmolytik, může dojít k zácpám, průjmům nebo nadměrné produkci žaludečních kyselin. V těchto případek je tělo zásobováno přílišným obsahem železa, které se ukládá do různých orgánů. To vede k chorobným změnám na játrech, hnědému zbarvení kůže, poruchám činnosti srdce a slinivky břišní. Při nadbytku je také k dispozici v krvi a tkáních jako volné železo, které se podílí na enzymaticky řízených reakcích vedoucích ke vzniku velmi agresivních radikálů, což je pro organismus nežádoucí.